Hvad hedder du? Jeg hedder Danmark!

14. - 22. srpna

Ani slovy nedovedu popsat, jak moc jsem z Dánska unešená. Ovšem unešená jsem z něj byla už mnohem dříve; ještě před tím, než jsem tuhle báječnou zemi navštívila vůbec poprvé. A každý další den strávený na severu mě jen utvrzuje v tom, že jsem na správném místě.

Jen jedna jediná věc mi tu přijde naprosto šílená - počasí. Paradoxně by tu nakonec ale bylo docela pěkně a teplo; jen nebýt neustálého větru a těch hustých mraků, které překrývají sluníčko.

Takže to máte nakonec tak: je zataženo a fouká, sáhnete po bundě; sotva si ji oblečete, mraky odejdou a sluníčko hřeje tak, že se v bundě nedá vydržet. Jenže hned jak si sundáte i další vrstvu oblečení, přiženou se další mraky a vám naskáče husí kůže. To už vám opět bunda hřeje záda a kolem vás začíná pomalu pršet. Prší přesně DVĚ minuty (nedalo mi to a opravdu jsem to posledně měřila na stopkách). Zpoza mraků už se zase dere ven sluníčko a vám je i v dešti nesnesitelné horko. A to všechno se uskuteční během pěti minut, přičemž celý proces se opakuje v cyklech.

Po několika dnech v Dánsku jsem tedy přišla na to, že otázky typu "Jak je venku?" nebo "Mám si vzít tílko, nebo tričko?" jsou stejně zbytečné jako zdejší předpovědi počasí.

I přesto však musím přiznat, že vzhledem k mému všeobecnému entuziasmu mi celá ta situace kolem počasí nakonec přijde víc směšná než frustrující.

Pro tentokrát ovšem nechme první dojmy ještě stranou. V tomto příspěvku bych vám ráda alespoň trochu nastínila události předešlých dnů.

Někteří z vás ví, že jsem na Erasmus vyjela už v polovině prázdnin proto, abych se zúčastnila tzv. Foundation Course. Tedy kurzu, který bych přirovnala k orientačnímu týdnu pro mezinárodní studenty, již se rozhodli v následujících měsících (či letech) studovat na RUCu (Roskilde University).

Musím přiznat, že doposud byl program opravdu pestrý a vše velmi dobře naplánované. V prvních dnech nás čekala prohlídka univerzitního areálu, Roskilde a Kodaně. Současně pro nás bylo připraveno několik prezentací o Dánsku, místním životním stylu a průběhu studií na RUCu. Nechyběla ani pomoc s praktickými věcmi - jako s ubytováním či vyřízením povolení k pobytu.

Katedrála v centru Roskilde.

Svého času bývalo v katedrále 70 oltářů. Tento pochází z Belgie z roku 1560.

Jen pro zajímavost - tvor po pravé straně měl být slon. Jenže autor nejspíš v životě slona neviděl, a proto vypadá tak, jak vypadá.

 

V období největší slávy města (Roskilde dokonce bylo po nějakou dobu hlavním městem Dánska) v katedrále sloužilo 200 kněží. V současné době jich tu je "jen" 5.

Pokud jsem správně poslouchala, v katedrále by mělo být podle všeho pochováno 39 králů a královen.

Některé části výzdoby jsou staré jen několik desítek let.



Oběd a leháro v Gimle - studentském klubu - v centru Roskilde.

Gimle funguje pouze na základě dobrovolnictví (podobně jako spousta dalších studentských spolků a aktivit). Součástí komplexu je i další budova, ve které se odehrávají koncerty, oslavy a spousta dalších úžasných věcí.

Zastávka v městské knihovně v Roskilde, kde pro nás byla připravená odpolední svačina (ostatně jako téměř všude, kam jsme dorazili) a prezentace o tom, jak to v knihovně všechno funguje. Jen pro zajímavost - knihovna nabízí mimo obrovský výběr dánských i zahraničních titulů rozsáhlou sbírku filmů a hudebních děl. Členové knihovny si je přitom můžou zdarma stáhnout přes webové stránky. How cool is that?! A to není zdaleka všechno. V knihovně se smí jíst, pít i povídat. Dokonce si můžete přinést svoji vlastní sváču anebo si (už brzo) něco koupit v připravované místní kantýně. Nesmím zapomenout zmínit, že v knihovně hned vedle řady polic zaplněných knihami nechybělo ani menší pódium s osvětlením a několika hudebními nástroji, na které si mohl zahrát kdokoliv chtěl. Když jsme procházeli kolem, knihovnice jen zklamaně podotkla: "...a někteří návštěvníci jsou strašně sobečtí. Místo toho, aby hráli nahlas, pustí si to z kláves rovnou do sluchátek a my nic neslyšíme!"

V neposlední řadě během kurzu proběhla i naše první hodina dánštiny. Nevím, jak přesně popsat, jak jsem se při snaze vyslovit nevyslovitelné doopravdy cítila... Pro ilustraci bych vám doporučila nechat si na google překladači přečíst název tohoto příspěvku.

Ano, je docela těžké naučit se jazyk, kde se "hedder" čte podobně jako "hyla", a přitom vám všichni Dánové tvrdí, že to, co slyšíte, rozhodně NENÍ "l", ale "d". Ale což. Výzva je výzva a já se chci dánsky doopravdy naučit. Nebo se o to aspoň pokusit.

Součástí Foundation Course byly i aktivity, díky kterým jsme se měli s ostatními studenty nejen možnost více sblížit, ale zároveň zažít i kupu srandy. Byly pro nás například připravené nejrůznější hry - od prověřování našich schopností co nejrychleji otevřít co největší počet lahví piva novinami či zapalovačem, po lehké sportovní činnosti.

Minulý týden se také uskutečnil filmový večer, během kterého jsme si ve školním "kině" pustili dánský film Adams aebler (Adamova jablka). K tomu bych jen dodala, že jsem ještě nikdy neviděla film podobný tomuto. Po celou dobu nevíte, jestli máte nad příběhem plakat, nebo se smát. Bylo nám řečeno, že film pěkně demonstruje, jak moc se Dánové obecně vyžívají v černém humoru. To sice po pár dnech strávených v Dánsku ještě nemůžu úplně posoudit, nicméně bych Adamova jablka doporučila vám všem. Budu moc ráda, když mi dáte vědět, co jste si o filmu mysleli vy.

Během filmu jsme popíjeli pivo a kolu. Nechyběl ani popcorn a brambůrky.

Několik večerů jsme strávili venku, ať už u jezera v univerzitním kampusu nebo v parcích v Roskilde či Kodani. Mně osobně se obzvlášť líbilo poslední posezení u školního jezera, které začalo piknikem a vyvrcholilo menším táborákem.

Dříve toho dne jsme byli rozděleni do několika skupin, v rámci kterých jsme měli i pro ostatní připravit jakékoliv jídlo jsme uznali za vhodné. My se rozhodli pro tortilly. V mojí partě byla jedna Maďarka, Polka, Francouz a dva kluci z Tanzanie. Není proto divu, že už jenom samotná příprava večeře byla bžunda. O tu se postarali především hoši z Afriky, kteří nejspíš tortilly doposud neznali.

Jeden z pěkných podvečerů, který jsme strávili u jezera. Na fotce jsou moji spolubydlící z Rockwoolu: Donat (Švýcar), Jana (Slovenka) a Linda (Němka).

Park v Roskilde.

Bylo nám řečeno, že rozpočet tohoto kurzu je "opravdu flexibilní". A to asi doopravdy je. Představte si, že nám při každém z těchto pikniků za univerzitní peníze studenti pořídili pěknou řadu bas piv. Nějak si nedovedu představit, že by Karlovka pro své erasmáky udělala něco podobného. Nebo se pletu?

Na závěr musím ještě dodat, že co se týká rčení "piješ jako Dán", něco na tom opravdu bude. Tady, jak se zdá, pije prostě každý. A pije se neustále a všude. Dokonce i ve školních budovách se čas od času uskuteční party. Na jednu takovou jsme zrovna narazili minulý týden při večerní procházce po kampusu. Tak jsme neváhali a připojili se k ostatním.

Nejspíš pro vás nebude překvapením, že v největší míře se tu pije pivo. To je také ze všech lihovin nejlevnější. Co vás ale možná překvapí, je skutečnost, že se tu pivo snad naučím pít i já. Nevím, co se se mnou děje, ale pivo jsem od začátku kurzu s ostatními popíjela každý večer...a bylo vážně dobrý!